Adler Hanuš (Strakonice, 19. 8. 1928), syn Karla Adlera a Markéty Adlerové, před deportací žil s rodiči v Lomnici, čp. 237; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína, odtud 23. 4. 1942 do ghetta v Lublinu, zahynul.

Adler Karel (Strakonice, 24. 1. 1899), úředník, do Lomnice, čp. 237, se přistěhoval s rodinou z Teplic v září 1940; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína, odtud 23. 4. 1942 do ghetta v Lublinu, zahynul.

Adler Milan (České Budějovice, 16. 6. 1932), student, syn Karla Adlera a Markéty Adlerové, před deportací žil s rodiči v Lomnici, čp. 237; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 23. 4. 1942 do ghetta v Lublinu, zahynul.

Adlerová Markéta (26. 4. 1905), manželka Karla Adlera, před deportací žila s rodinou v Lomnici, čp. 237; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína, odtud 23. 4. 1942 do ghetta v Lublinu, zahynula.

Auspitzer Pavel (životní data nezjištěna), před zatčením gestapem žil v Nedvědici, čp. 31, jeho další osudy nejsou zjištěny, zahynul.

Bassová Anna (11. 4. 1889), před deportací žila v Tišnově, čp. 468; deportována byla 28. 1. 1942 do Terezína a odtud 25. 5. 1942 do ghetta v Lublinu, zahynula.

Bleiweiss Jindřich (Bile, Rusko, 25. 5. 1879), tkadlec, před deportací žil v Lomnici, čp. 198; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynul.

Bleiweissová Augusta (Lomnice, 8. 1. 1907), dělnice, dcera Jindřicha Bleiweisse a Berty Bleiweissové, před deportací žila v Lomnici, čp. 198; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynula.

Bleiweissová Berta (Elisovedgrad, 20. 1. 1880), před deportací žila v Lomnici, čp. 198; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynula.

Blum Ignác (Komancze, Polsko, 30. 10. 1880), bývalý správce továrny na likéry ve Znojmě, syn Marcuse Bluma a Heňy Davidovičové, před deportací žil v Kuřimi, čp. 251; deportován byl 4. 4. 1942 deportován do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynul.

Blum Zikmund (Lenžany, 21. 5. 1918), sladovník, před deportací pracoval jako dělník na dráze, syn Hynka Bluma a Amalie Blumové, před deportací žil v Kuřimi, čp. 251; deportován byl 4. 4. 1942 deportován do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynul.

Blumová Amálie (Posada Gorná, Polsko), manželka Ignáce Bluma dcera Mojžíše Bobkiera a Lei Hellerové, před deportací žila v Kuřimi, čp. 251; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynula.

Bock Jan, PhDr. (3. 11. 1913), před deportací žil v Lomnici; deportován byl 5. 12. 1941 do Terezína a odtud 1. 10. 1944 do Osvětimi, zahynul 23. 3. 1945 v Dachau.

Donnenbaum Samuel (Ivanovice na Hané, 11. 9. 1867), ředitel institutu pro mentálně postižené, před deportacemi žil v Lomnici, osud nezjištěn, patrně zahynul.

Dux Pavel (Dolná Vidná, 3. 4. 1895), lékař, před deportací žil v Lomnici, čp. 39, kam se přestěhoval v květnu 1940 z Brna; deportován byl 31. 3. 1941 do Terezína a odtud 23. 10. 1944 do Osvětimi, zahynul.

Duxová Irma (Lomnice, 4. 10. 1880), manželka Pavla Duxe, před deportací žila v Lomnici, čp. 39; deportována byla 31. 3. 1941 do Terezína a odtud 23. 10. 1944 do Osvětimi, kde zahynula.

Eitinger Max (1. 9. 1909, Nowa Wieś, Polsko), obchodník, později dělník na dráze, syn Solomona Eitingera a Heleny Kurtzové, před deportací žil v Nedvědici, čp. 174; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 28. 7. 1942 do Baranoviči, kde byl zastřelen.

Elsner Otto (Lomnice, 18. 6. 1908), dělník, před zatčením žil v Lomnici čp. 99, zahynul 30. 8 1942 v Mauthausenu

Fasselová Gertruda (Vídeň, 6. 2. 1902) služebná, před deportací žila v Lomnici, čp 206; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynula.

Fišer Julius (29. 2. 1869), před deportacemi žil v Lipůvce, jeho další osud nezjištěn.

Fišerová Hedvika (4. 9. 1874), před deportacemi žila v Lipůvce, zahynula 9. 11. 1943 v Terezíně.

Franklová Jana roz. Reissmannová (3. 10. 1876),  matka Marie Goldmannové, před deportací žila v Herolticích, čp. 43; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 28. 10. 1944 do Osvětimi, zahynula.

Frisch Oskar (Brno, 15. 12. 1891), před deportací žil v Újezdě u Tišnova, čp. 11; deportován byl 4. 4. 1942 deportován do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynul.

Frischová Markéta (Vídeň, 16. 2. 1904), před deportací žila v Újezdě u Tišnova, čp. 11; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynula.

Fürnberg Erich (Vídeň, 25. 6. 1923), syn Otto a Karolíny Fürnbergových, před deportací žil v Lomnici, čp. 229, kam se v září 1938 přestěhoval z Vídně; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, kde zahynul.

Fürnberg Otto (Klein Meiteldorf, 6. 6. 1895), obchodník, před deportací žil v Lomnici, čp. 229, kam se v září 1938 přestěhoval z Vídně; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynul.

Fürnbergová Ida (14. 8. 1908), před deportací žila v Lomnici, čp. 198, odkud byla deportována 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynula.

Fürnbergová Karolína (Štítary, 8. 9. 1897), v domácnosti, manželka Otto Fürnberga, před deportací žila v Lomnici, čp. 198, kam se 12. 9. 1938 přestěhovala z Vídně; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynula.

Fürnbergová Leopoldina (5. 7. 1907), před deportací žila v Lomnici, čp. 198; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynula.

Glaser Mořic, dr. (22. 7. 1895), před deportací žil v Drásově; deportován byl 25. 2. 1945 do Prahy a odtud do Terezína, další osudy nezjištěny.

Goldmann František (Opava, 11. 2. 1935), syn Rudolfa Goldamanna a Marie Goldannové, před deportací žil v Herolticích, čp. 43; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 28. 10. 1944 do Osvětimi, zahynul.

Goldmann Rudolf, MUDr. (Vídeň, 14. 6. 1900), lékař, před deportací žil v Herolticích, čp. 43, kam se patrně v roce 1938 přestěhoval z Opavy; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 28. 10. 1944 do Osvětimi, zahynul.

Goldmannová Edita (4. 6. 1931), dcera Rudolfa Goldamanna a Marie Goldannové, před deportací žila v Herolticích, čp. 43; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 28. 10. 1944 do Osvětimi, zahynula.

Goldmannová Lidie (21. 12. 1928), dcera Rudolfa Goldamanna a Marie Goldannové, před deportací žila v Herolticích, čp. 43; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 28. 10. 1944 do Osvětimi, osvobozena v Bergen-Belsenu, přežila, žije v Izraeli.

Goldmannová Marie, rozená Franklová (Brno, 31. 7. 1903), manželka Rudolfa Goldamanna, před deportací žila v Herolticích, čp. 43; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 28. 10. 1944 do Osvětimi, zahynula.

Gottlieb Marcus, MUDr. (Šarišské Luky, 9. 10. 1896), lékař, později dělník na dráze, syn Mořice Gottlieba a Antonie Julesové, od roku 1934 ženat s Vilemínou Kopřivovou, před deportací žil v Kuřimi, čp. 526, odkud byl deportován do Prahy a krátce po té 4. 2. 1945 do Terezína, přežil a do konce života žil s manželkou v Kuřimi.

Grünn Otto, (Brno, 1922), syn Alfreda a Elzy Grünnových, před deportací žel v Tišnově, čp. 147, v roce 1944 zahynul v Osvětimi.

Grünnwaldová Marie, před deportacemi žila v Tišnově, čp. 66, osud nezjištěn.

Grünwaldová Malvína (28. 7. 1887), před deportacemi žila v Tišnově; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynula.

Hájek Karel (7. 1. 1917), před deportací žil v Nedvědici, čp. 163; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 25. 8. 1942 do vyhlazovacího tábora Malý Trostinec, zahynul.

Hansel Bedřich (6. 8. 1909), syn Mořice Hansela a Olgy Veselé, před deportací žil v Nedvědici, čp. 20; deportován byl 14. 9. 1943 do Terezína a odtud 18. 5. 1944 do Osvětimi, podle svědectví se mu podařilo uprchnout, s největší pravděpodobností žil v ilegalitě v Berlíně, kde však zřejmě ještě před koncem války zahynul.

Hansel Mořic (26. 1. 1882), továrník, před deportací žil v Nedvědici, čp. 20; deportován byl 5. 12. 1941 do Terezína a odtud 9. 5. 1942 patrně do ghetta Lublinu, zahynul.

Hansel Pavel (10. 10. 1913), syn Mořice Hansela a Olgy Veselé, před deportací žil v Nedvědici, čp. 20; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 13. 6. 1942 patrně do vyhlazovacího tábora Majdanek, zahynul.

Hanselová Marie (18. 10. 1890), před deportací žila v Nedvědici, čp. 20; deportována byla 2. 12. 1941 do Terezína a odtud 9. 1. 1942 do ghetta v Rize, zahynula.

Hanselová Olga (29. 6. 1889), manželka Mořice Hansela, před deportací žila v Nedvědici, čp. 20; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 13. 6. 1942 na neznámé místo, zahynula.

Hassová Arnoštka (Domašice, 26. 10. 1872), před deportací žila v Lomnici, čp. 229; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 15. 10. 1942 do vyhlazovacího tábora Treblinka, zahynula.

Hassová Ema (Miroslav, 11. 3. 1895), švadlena, před deportací žila v Lomnici, čp. 229; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynula.

Heitler Mořic (Břeclav, 4. 4. 1902), hodinář, před deportací žil v Lomnici, čp. 212, kam se přestěhoval na konci roku 1938; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 6. 9. 1943 do Osvětimi, zahynul.

Heitlerová Alice, rozená Kolbenová (Břeclav, 1. 9. 1912), manželka Mořice Heitlera, před deportací žil v Lomnici, čp. 212, kam se přestěhovala na konci roku 1938; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 6. 9. 1943 do Osvětimi, zahynula.

Herschmann Edvard (25. 3. 1873), před deportací žil ve Veverské Bitýšce; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína, kde 21. 7. 1942 zahynul.

Herschmannová Klára (26. 4. 1873), manželka Edvarda Herschmanna, před deportací žila ve Veverské Bitýšce; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína, kde 27. 8. 1942 zahynula.

Hirsch Bruno (Přerov, 6. 10. 1886), před deportací žil v Lomnici a později v Tišnově, čp. 413; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 26. 1. 1943 do Osvětimi, zahynul.

Jan Liebesný (Lomnice, 6. 12. 1923), syn Otty a Markéty Liebesných, před deportací žil v Lomnici, čp. 231; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 5. 1944 do Osvětimi, v roce 1944 byl převezen do koncentračního tábora Schwarzheide, kde byl vězněn do dubna 1945, osvobozen byl v Sachsenhausenu; zemřel v roce 2006 v Trutnově.

Kaiser Valter (20. 11. 1895), před deportací žil v Nedvědici, čp. 156; deportován byl 8. 4. 1942 do Terezína a odtud 25. 4. 1942 do ghetta ve Varšavě, zahynul.

Kellner Alfred (29. 7. 1883), před deportací žil v Tišnově, čp. 86; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowic, zahynul.

Kellner Jakub (14. 3. 1873), obchodník, před deportací žil v Tišnově, čp. 85; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 15. 5. 1944 do Osvětimi, zahynul.

Kellnerová Hedvika (13. 1. 1888), manželka Jakuba Kellnera, před deportací žila v Tišnově, čp. 85; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 26. 10. 1942 do Osvětimi, zahynula.

Kellnerová Helena (1. 10. 1888), před deportací žila v Tišnově, čp. 335; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowic, zahynula.

Kellnerová Terezie (8. 9. 1880), manželka Alfreda Kellnera, před deportací žila v Tišnově, čp. 86; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 26. 10. 1942 do Osvětimi, zahynula.

Kohn Josef (5. 4. 1881), před deportací žil v Tišnově, čp. 66, deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowic, zahynul.

Kohnová Gisela (22. 10. 1894), manželka Josefa Kohna, před deportací žila v Tišnově, čp. 66; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowic, zahynula.

Kohnová Charlotte (19. 11. 1917), před deportací žila v Tišnově, čp. 66; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynula.

Kohnová Pavlína (Lomnice, 3. 8. 1861), vdova, před deportací žila v Lomnici, čp. 207; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 19. 10. 1942 do vyhlazovacího tábora Treblinka, zahynula.

Kolben Emil (Lomnice, 6. 1. 1891), zámečník, později dělník na dráze, před deportací žil v Lomnici, čp. 212; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowic, zahynul.

Kolben Kurt (Vídeň, 12. 1. 1926), před deportací žil v Lomnici, čp. 212, kam se přestěhoval v září 1938; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowic, zahynul.

Kolbenová Frída (Klein Meiteldorf, 2. 5. 1892), patrně manželka Emila Kolbena, před deportací žila v Lomnici, čp. 212, kam se přestěhovala v září 1938; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynula.

Kolbenová Marie (Lomnice, 6. 7. 1875), před deportací žila v Lomnici, čp. 207, deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 27. 4. 1942 do tranzitního ghetta Izbica, zahynula.

Kolbenová Růžena (Moravský Žižkov, 8. 6. 1891), vdova, před deportací žila v Lomnici, čp. 212; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 9. 5. 1942 do vyhlazovacího tábora v Sobibóru, zahynula.

Kollman Alfréd (Šafov, 22. 8. 1891), příležitostný dělník, před deportací žil v Lomnici, čp. 39, kam se přestěhoval v červenci 1939; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynul.

Kollman František (Znojmo, 24. 8. 1929), syn Alfréda a Idy Kollmanových, před deportací žil v Lomnici, čp. 39, kam se přestěhoval v červenci 1939; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynul.

Kollman Jindřich (Znojmo, 20. 7. 1826), syn Rudolfa Kollmana a Hildegardy, rozené Haasové, před deportací žil v Lomnici, kam se přestěhoval v říjnu 1938, naposledy v čp. 103, deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynul.

Kollman Rudolf (Šafov, 18. 2. 1894), syn Wilhelma a Reginy Kollmanových, před deportací žil v Lomnici, kam se přestěhoval v říjnu 1938, naposledy v čp. 165; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynul.

Kollmanová Helena (Znojmo, 8. 7. 1924), dcera Alfréda a Idy Kollmanových, před deportací žila v Lomnici, čp. 39, kam se přestěhovala v červenci 1939; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynula.

Kollmanová Hildegarda, rozená Haasová (Znojmo, 3. 3. 1897), manželka Rudolfa Kollmana, před deportací žila v Lomnici, čp. 103, kam se přestěhovala v červenci 1939, deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynula.

Kollmanová Ida, rozená Wallischová (Znojmo, 3. 3. 1897), manželka Alfréda Kollmana, před deportací žila v Lomnici, čp. 39, kam se přestěhovala v červenci 1939; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynula.

Kubie Hermína (Brno, 13. 7. 1875), manželka Viktora Kubie, před deportací žila v Lomnici, čp. 119; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 27. 4. 1942 do tranzitního ghetta Izbica, zahynula.

Kubie Pavel (Vídeň, 13. 2. 1909), bývalý úředník, syn Viktora a Hermíny Kubie, před deportací žila v Lomnici, čp. 242; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 27. 4. 1942 do tranzitního ghetta Izbica, zahynul 30. 7. 1942 ve vyhlazovacím táboře Majdanek.

Kubie Štěpán (Brno, 18. 1. 1938), syn Pavla a Zuzany Kubie, před deportací žil v Lomnici, čp. 242; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 27. 4. 1942 do tranzitního ghetta Izbica, zahynul.

Kubie Viktor (Sušice, 6. 8. 1876), bývalý tovární úředník, před deportací žil v Lomnici, čp. 119; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 27. 4. 1942 do tranzitního ghetta Izbica, zahynul.

Kubie Zuzana (Olomouc 17. 12. 1914), manželka Pavla Kubie, před deportací žila v Lomnici, čp. 242; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 27. 4. 1942 do tranzitního ghetta Izbica, zahynula.

Liebesná Lilly (Lomnice, 18. 3. 1927), dcera Otty a Markéty Liebesných, před deportací žila v Lomnici, čp. 231; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 5. 1944 do Osvětimi, zahynula.

Liebesná Markéta (Heřmanův Městec, 13. 11. 1898), manželka Otty Liebesného, před deportací žila v Lomnici, čp. 231; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 5. 1944 do Osvětimi, kde zahynula.

Liebesný Otto (Lomnice, 6. 1. 1894), soukromý úředník, před deportací žil v Lomnici, čp. 231; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 5. 1944 do Osvětimi, zahynul.

Náglová Jindřiška, babička Elly Ornsteinové, zemřela před zahájením transportů 20. února 1942 ve Štěpánovicích.

Nassau Pavel (Praha, 4. 7. 1935), syn Viktora a Anny Nassauových, před deportací žil v Lomnici, čp. 163; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 6. 10. 1944 do Osvětimi, zahynul.

Nassau Viktor, Ing. (Uherský Brod, 17. 6. 1893), úředník, před deportací žil v Lomnici, čp. 163, kam se v roce 1940 přestěhoval z Prahy; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 29. 9. 1944 do Osvětimi, zahynul.

Nassauová Anna (Ostrava, 1. 6. 1908), manželka Viktora Nassaua, před deportací žila v Lomnici, čp. 163; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 6. 10. 1944 do Osvětimi, zahynula.

Oestereicher Leopold (3. 4. 1894), před deportací žil v Tišnově, čp. 335; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 6. 10. 1944 do Osvětimi, zahynul.

Ornstein Richard (Jihlava, 15. 7. 1908), před deportacemi žil ve Štěpánovicích, čp. 76, kam se přestěhoval s manželkou a její babičkou, za pomocí štěpánovických obyvatel se po celou válku skrýval a podařil se mu uniknout transportu; po válce žil v Jihlavě, kde byl za nevyjasněných okolností zavražděn.

Ornsteinová Ella (Vídeň, 17. 2. 1915), manželka Richarda Ornsteina, před deportacemi žila ve Štěpánovicích, čp. 76, kam se přestěhovala s manželem a babičkou Jindřiškou Náglovou, za pomocí štěpánovických obyvatel se po celou válku skrývala a podařilo se jí uniknout transportu; po válce žila v Jihlavě a Brně.

Pollak Alfréd (Tišnov, 1. 11. 1887), obchodník, před deportací žil v Tišnově, čp. 66; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 25. 5. 1942 do ghetta v Lublinu, zahynul.

Pollaková Ema (11. 5. 1900), před deportací žila v Tišnově, čp. 66; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 25. 5. 1942 do ghetta v Lublinu, zahynula.

Pollaková Helena (Tišnov, 4. 9. 1897), manželka Alfréda Pollaka, před deportací žila v Tišnově, čp. 66; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 25. 5. 1942 do ghetta v Lublinu, zahynula.

Pollaková Libuše (Tišnov, 15. 11. 1938), dcera Alfreda a Heleny Pollakových, před deportací žila v Tišnově, čp. 66; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 25. 5. 1942 do ghetta v Lublinu, zahynula.

Pollaková Naděžda (Tišnov, 10. 7. 1935), dcera Alfreda a Heleny Pollakových, před deportací žila v Tišnově, čp. 66; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 25. 5. 1942 do ghetta v Lublinu, zahynula.

Popperová Růžena, rozená Fischerová (Malhostovice, 25. 5. 1905), vdova po řediteli před deportací žila v Lipůvce a Malhostovicích; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 25. 5. 1942 do ghetta v Lublinu, zahynula.

Reichner Edmund (Lomnice, 28. 6. 1869), cellista, před deportací žil v Lomnici, čp. 207; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 15. 10. 1942 do vyhlazovacího tábora Treblinka, zahynul.

Reinisch Hanuš (17. 1. 1929), syn Růženy Popperové, před deportací žil v Lipůvce a deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do ghetta v Lublinu, zahynul.

Samek Oskar (27. 5. 1869), před deportací žil v Nedvědici, čp. 20; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína, kde 9. 3. 1944 zahynul.

Schillerová Arnoštka (Lomnice, 1. 6. 1856), vdova předsedovi židovské obce, před deportací žila v Lomnici, čp. 206; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 19. 10. 1942 do vyhlazovacího tábora Treblinka, zahynula.

Schlesingerová Františka (Lomnice, 7. 12. 1872), důchodkyně, před deportacemi žila v Lomnici, její osudy nejsou známy.

Schlezinger Arnošt (Brno, 2. 1. 1918), poštovní úředník, později dělník na dráze, syn Filipa a Heleny Schlezingerových, před deportacemi žil v Kuřimi, čp. 701; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 27. 4. 1942 do tranzitního ghetta Izbica, zahynul.

Schlezinger Filip (Střelná, 4. 10. 1877), vrchní oficiál státních drah ve výslužbě, syn Siegmunda Schlezingera a Růženy rozené Druckerové, před deportacemi žil v Kuřimi, čp. 701, kam se v září 1940 přestěhoval s manželkou a synem z Brna; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 27. 4. 1942 do tranzitního ghetta Izbica, zahynul.

Schlezingerová Helena, rozená Kannová (Vlčnov, 2. 7. 1883), manželka Filipa Schlezingera, dcera Mořice Kanna a Betty rozené Schindlerové, před deportacemi žila v Kuřimi, čp. 701; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 27. 4. 1942 do tranzitního ghetta Izbica, zahynula.

Schneiderová Gizela (30. 8. 1894), před deportacemi žila v Nedvědici, čp. 20; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 27. 4. 1942 do tranzitního ghetta Izbica, zahynula.

Schwarz Jakob (Lechovice, 7. 7. 1891), obchodník, před deportacemi žil v Lomnici, čp. 228, kam se přestěhoval v říjnu 1938; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 23. 4. 1942 do vyhlazovacího tábora Majdanek, kde 16. 9. 1942 zahynul.

Schwarzová Edita (Znojmo, 22. 8. 1923), dcera Jakoba a Stelly Schwarzových, před deportacemi žila v Lomnici, čp. 228, deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 23. 4. 1942 do ghetta v Lublinu, zahynula.

Schwarzová Stella (Tasovice, 19. 5. 1897), manželka Jakoba Schwarze, před deportacemi žila v Lomnici, čp. 228; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 23. 4. 1942 do ghetta v Lublinu, zahynula.

Silberstein Hugo (Rýmařov, 6. 8. 1906), spolumajitel továrny na likéry, syn Wilhelma a Olgy Silbersteinových, před deportacemi žil v Dolních Loučkách, čp. 162, kam se přestěhoval po záboru Sudet, díky smíšenému manželství s Alžbětou Wernerovou unikl transportu; po válce odešel opět do Rýmařova, kde převzal rodinnou firmu, krátce po té však emigroval do Německa.

Simon Pavel (Vídeň, 23. 5. 1914), zaměstnanec v textilní továrně Stiasttni v Brně, později dělník na dráze, syn Pavla Simona a Flory Lichtnerové, před deportacemi žil v Kuřimi, čp. 656, kam se přestěhoval s rodinou v červenci 1941, žil ve smíšeném manželství s Justinou Glusserovou, podle vzpomínek odvlečen gestapem, další osudy nejsou známy, zahynul.

Simon Petr (Brno, 15. 9. 1938), syn Pavla a Justiny Simonových, jako míšenec přežil válku a následně se s matkou odstěhoval z Kuřimi na Vysočinu.

Spiegelová Ida, rozená Naglová (Kostelní Myslová, 27. 6. 1890), příbuzná Elly a Richarda Ornsteinových, po celé období války se skrývala ve Štěpánovicích, válku přežila.

Spitzová Žofie (9. 11. 1867), před deportacemi žila v Tišnově, čp. 355; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína, kde 11. 4. 1942 zahynula.

Stránský Arnold (1. 10. 1882), před deportacemi žil v Tišnově, čp. 9; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 27. 4. 1942 do tranzitního ghetta Izbica, zahynul.

Stránský Heřman, JUDr. (Tišnov, 18. 4. 1910), advokát, později dělník, syn Arnolda Stránského, před deportacemi žil v Tišnově, čp. 9; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 27. 4. 1942 do tranzitního ghetta Izbica, zahynul 23. 7. 1942 v Majdanku.

Stránský Jiří (Tišnov 31. 3. 1921), syn Arnolda Stránského, před deportacemi žil v Tišnově, čp. 9; deportován byl 6. 3. 1943 do Terezína a odtud 15. 5. 1944 do Osvětimi, zahynul.

Šimon Herbert, před deportacemi žil v Tišnově, čp. 66, zřejmě u rodiny Pollakových, jeho osudy nejsou známy.

Šmerda Ervín (Kuřim, 27. 6. 1925), dělník, syn Adolfa Šmerdy a Irmy, rozené Frischové, před deportací žil v Kuřimi, čp. 49; jako židovský míšenec byl deportován 1. 7. 1943 do Terezína a odtud 1. 10. 1944 do Osvětimi, osvobozen byl v Terezíně, přežil a do konce života žil v Kuřimi.

Šmerdová Irma, rozená Frischová (Brno, 3. 7. 1895), manželka Adolfa Šmerdy, dcera Mořice Frische a Berty, rozené Weissové, před deportací žila v Kuřimi, čp. 49; deportována byla 4. 2. 1945 přes Prahu do Terezína, přežila a žila do konce života v Kuřimi.

Šmerdová Margit (Kuřim, 5. 2. 1923), dcera Adolfa Šmerdy a Irmy Šmerdové, jako židovský míšenec byla totálně nasazena na velkostatek Velké Pavlovice; deportována byla jako židovský míšenec 1. 7. 1943 do Terezína a odtud 1. 10. 1944 do Osvětimi. Během pochodu smrti byla přesunuta do několika dalších táborů, mimo jiné i do Schesiersee, přežila a navrátila se do Kuřimi.

Tulis Bertrám, pravděpodobně syn Antonína a Markéty Tulisových, před deportací žil v Lomnici, patrně čp. 212, jeho osudy nejsou známy.

Tulisová Libuše (12. 5. 1939), dcera Antonína a Markéty Tulisových, před deportací žila v Lomnici, čp. 212; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 9. 5. 1942 do vyhlazovacího táboru Sobibór, zahynula. Byla nejmladší obětí holocaustu na Tišnovsku.

Tulisová Markéta, rozená Kolbenová (Lomnice, 12. 10. 1919), manželka Antonína Tulise, se kterým se v roce 1942 rozvedla, před deportací žila v Lomnici, čp. 212; deportována byla 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 9. 5. 1942 do vyhlazovacího táboru Sobibór, zahynula.

Tutsch Leopold (Vídeň, 3. 5. 1904), pletařský mistr, před deportací žil v Lomnici, čp. 77, kam se přestěhoval v září 1938; deportován byl 29. 3. 1942 do Terezína, kde 10. 10. 1943 zahynul.

Tutsch Max (8. 4. 1904), před deportací žil v Lomnici, čp. 77, deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynul.

Tutsch Vítězslav (Jevíčko, 30. 6. 1896), pletař, před deportací žil v Lomnici, čp. 77, kam se přestěhoval v září 1938; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynul.

Wallisch Ignác (Šafov, 27. 6. 1867), bývalý obchodník, před deportací žil v Lomnici, v budově bývalé sušárny směrem na Žleby; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 15. 10. 1942 do vyhlazovacího tábora v Treblince, zahynul.

Weiskopf Arnošt (Brno 24. 6. 1899), před zahájením transportů žil v Předklášteří, čp. 17, díky smíšenému manželství se mu podařilo uniknout transportům, celou válku přežil v Předklášteří, po roce 1945 žil pod jménem Bělský.

Weissbartová Ida (6. 2. 1876), matka Markéty Liebesné, před deportací žila v Lomnici, čp. 231; deportována byla 29. 3. 1942 do Terezína a odtud 27. 4. 1942 do tranzitního ghetta Izbica, zahynula.

Winterstern Karel (5. 5. 1908), před deportací žil v Dolních Loučkách, kam se přestěhoval kvůli práci na stavbě dráhy z Hodonína (během ní žil v dělnických barácích firmy Kruliš); deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 13. 6. 1942 na neznámé místo, zahynul.

Wodák Alfréd (20. 9. 1903), před deportací žil v Nedvědici, čp. 15; deportován byl 4. 4. 1942 do Terezína a odtud 18. 4. 1942 do tranzitního ghetta Rejowiec, zahynul.

Zeisel Otto (Vídeň, 28. 3. 1909), obchodní příručí (pracoval v obchodě svého strýce Jakuba Kellnera v Tišnově), před deportací žil v Lomnici, čp. 226; deportován byl 5. 12. 1941 do Terezína a odtud 30. 4. 1942 do ghetta v Zamošči, zahynul.

Zeisel Vilém, Ing. (Vídeň, 28. 3. 1909), před deportací žil v Lomnici, čp. 226; deportován byl 5. 12. 1941 do Terezína a odtud 30. 4. 1942 do ghetta v Zamošči, zahynul.