Židovské kořeny Lea Eitingera sahají do okolí polského města Krakova, odkud pocházeli jeho rodiče – Solomon Eitinger (jméno se vyskytuje i v podobě Ettinger) a jeho manželka Helena Kurzová.

Podobně jako stovky dalších haličských Židů odešli manželé Eitingerovi se svými čtyřmi dětmi na počátku prvního desetiletí 20. století na Moravu, další země rozsáhlého rakousko-uherského soustátí, za lepším životem. Nejprve se usadili u Solomonových příbuzných v Ostravě-Hrušově, kde se jim narodila dcera Anna a odkud se, patrně v roce 1912, přestěhovali do Lomnice u Tišnova. Zde získal Solomon Eitinger místo v Židovské obci. Dne 12. prosince 1912 v Lomnici manželům Eitingerovým narodil syn Leo.
O necelé dva roky později narukoval Solomon Eitinger do I. světové války. Po návratu z fronty v roce 1918 se Solomon s celou rodinou přestěhoval do Pohořelic, dalšího moravského města se starobylou židovskou historií, kde působil jako úředník pro náboženské záležitosti.

Okupace zbytků bývalého Československa nacistickým Německem představovala největší nebezpečí zejména pro početnou židovskou komunitu. Židé byli vystavováni řadě ponižujících nařízení, která jim znesnadňovala běžný život. Kromě jiného nesměli na základě rasových nařízení vykonávat některá povolání, nebylo tedy myslitelné, že by si vystudovaný lékař Leo Eitinger mohl na území protektorátu otevřít vlastní praxi.

Podobně na tom byl i Leův otec a sourozenci, kteří zažívali všechny útrapy protektorátu, jenž se stal ghettem bez ostnatých drátů, i následného nacistického „konečného řešení“.
Otec Solomon Eitinger se po smrti své manželky Heleny znovu oženil a se svojí ženou Fanny žil jako penzista ve slovenských Piešťanech. Odtud byli oba deportováni v roce 1942 a jejich stopa mizí v polském ghettu Lublin, na dohled od vyhlazovacího tábora Majdanek. Leo Eitinger okolnosti smrti svého otce, kterého si hluboce vážil pro jeho spravedlnost a víru, nezjistil až do konce života.
Zprávu o osudech sourozenců mu až po válce předala zřejmě jediná přeživší sestra Debora, která během svého věznění v Terezíně pracovala v táborové kanceláři.
Bratr Max se – patrně pro svůj židovský původ – rozvedl a musel ukončit svoji obchodnickou živnost v Pardubicích; odešel do Nedvědice, kde pracoval jako dělník a byl odsud deportován do koncentračního tábora Baranoviči v Polsku.
Sestra Anna s manželem a devítiletým synem zahynula v tranzitním ghettu v polském Rejowci.

Sestra Lotte (27. 8. 1908 – 3. 11. 1974) se provdala za Arthura Schlafa.Oba jsou pohřbeni na Rockwood Jewish Cemetery v australském Sydney.

Sestra Lola (nar. 1907 – 1984) se vdala za Alfreda (Freddyho) Schlochowa. Alfred pocházel z francouzské židovské rodiny, která už před mnoha generacemi konvertovala k protestantismu. Lola a Alfred se vzali krátce před druhou světovou válkou, narodila se jim dcera Denise. V roce 1939 se rozhodli odjet z Prahy do francouzského Bordeaux, kde se jim roku 1942 narodila druhá dcera Eliane. Alfred byl členem Résistance, byl zatčen a deportován a zemřel v roce 1944 v Buchenwaldu.

Kromě nejbližší rodiny zahynuli v koncentračních táborech příbuzní z ostravské větve Eitingerů; Lea Eitingera se nejvíce dotkla smrt strýce, o níž se zmínil i ve svých pamětech.